No, chlapci, vám podobných neviďél svět –
ste pěkní jak hřebíčků strakatý květ!
Ty fěrtúšky, šátečky, vrané ty koně,
co nesú vás přes pola v divokém honě,
ty hlavěnky vedle tech brúšených kosí –
to všecko sa člověku zalíbit mosí!
K čem enom váš za králem veliký cval?
Nech s vojskem spí pod zemňú Svatopluk dál;
je starý a vojen sa navédl dosť
a vojna je nedobrý, škaredý hosť!
Dyť mosí vám líto byt, holúbci zlatí,
tej hrudy, co klasem tak pěkně sa šatí.
A doma vás čekajú tatíček, maměnka
a vyhlédá sestřička, slaďunká huběnka,
a galánka pomýšlá na ščasnú chvílu,
až k svajbě vám vyšije košulu bílú,
a bazalku voňavú do okna dává,
kde sladko sa s milým až do rána stává.
Och, lepší vám těšit sa s rodinú, s milú
než utrácat na vojně jadrnú silu
a lepší sa zpívaja rozháňat kosú
než plača zem zalévat krvavú rosú
a lepší sa bez vojny spokójit s málem
než po slavnej vojně byt ztraceným králem!