Pán milý na kříži mě učinil tvým synem; nuž, pojď a zůstávej v mém domě pohostiném. Kam ty, tam půjdu já; neb k tobě, dobrý Jene, lne vší svou důvěrou mé srdce zkormoucené.
Ach, kéž jsem andělem a svatostí se skvěji, bych pro tvou důvěru tě ctil co nejhodněji! Jen zůstaň člověkem a vzorem hodných synů; to stačí důvěře, s níž k lásce tvé se vinu.
Ó zářná světice, ó máti Páně rodná, čí láska po Kristu tvé spanilosti hodna? Bys láskou hodnou plál, můj Ježíš na kříž vbitý v tvé cudné nitro vlil své lidské něhy city.
Bych krásně k tobě lnul, jak nejvroucněji toužím, tvé lásky vzájemné přec nikdy nezasloužím. Když Ježíš na kříži mě jmenoval tvou matkou, v mé srdce zároveň vlil k tobě něhu sladkou.
Ó, rozkoš nebeská, smít „bratře“ Pánu říci a jeho rodičku mít matkou milující! Ó, rajská útěcha, jíž jazyk nevypoví, v tvém srdci, Jene, mít krb lásky Ježíšovy!
Mně svatým zůstane vždy slovo Krista Pána, jímž péče o tebe mi s kříže v odkaz dána. A mně tvou péčí v ráj se změní jizba nízká v tvém domě pokojném, jenž kyne nám již zblízka.
Nuž, v dům ten pokojný vstup jako do přístavu a k oddechnutí v něm skloň ustaranou hlavu.
Cookies on Poetry Cove