Rytíř Kolda, statný rek,
s kýmkoli se mužně stek’
v boji za vlast, víru, statky;
ale potřev nepřítele
neotálel volat vřele
Matce Boží v pozdrav sladký
Ave Maria.
Rytíř Kolda, mokrý brat,
uměl hrdlo zvlažovat,
až mu v očích jiskry hrály;
leč i když měl těžší hlavu,
zvonu svatém při pozdravu
jal se modlit rozeplálý
Ave Maria.
Rytíř Kolda, prchlý druh,
láti znal, až brněl sluch
a vše kolem hrůzou mřelo;
ale když se vyhromoval
a zas pokoj v srdci choval,
dojemně mu ze rtů znělo
Ave Maria.
Rytíř Kolda v půtce pad’
a než skonal, na svůj hrad
poslal víry pro útěchu;
nedočkal však těla Páně,
smrtný pot mu zalil skráně
a jen šeptl v sledním vzdechu
Ave Maria.
A když Koldu pohřbili,
na mohyle spatřili
velký div den druhý ráno –
lilie z ní vypučela,
vykvetla a skvěle měla
v běl všech lístků zlatem psáno
Ave Maria.