Zda přijdeš zase večer dnes, milenko má,
až naše hvězda na východě vzplá,
zda dostavíš se na ukryté místo naše,
jak jindy přišla’s vždycky, tajně, plaše,
by neotrávil nám, co v našich klíčí snech,
ten vyssátý a cynický a jedovatý světa dech.
Ó přijď, ó přijď, já vyzývám dnes věrnost tvou,
a dej mi na znavené čelo polibení,
na čelo znavené tou bídáckou a pokryteckou žití hrou!
Neboť jsem jist, že v prostřed falešných těch snah a vášní vření,
zbožné mé dítě, polibek tvůj upřímný a čistý
mi vrátí víru v život zas a naději v cíl jistý...