Máj hýří všude zelení a květy,
kukačka volá z šera lesů vonících,
a ty, můj miláčku, již nejdeš s námi,
tvůj neslyšíme sladký hlas ni milý smích.
Místečko naše v lese na nás čeká,
stráň zelená, mateřídouškou vonící,
kde čistou rozkoš z přírody jsme ssáli,
jež ruměnec nám kouzlila vždy na líci.
Však teď tu usedáme sami, sami,
hrobový smutek dýchá z koutů lesa kol...
Pod věží kostelní náš synek drahý
spí věčným snem a nám tu nechal věčný bol...