Z koncilu stád na volný vzduch jsem vyšel,
bych dissonance v duši své urovnal v soulad.
A v uších mi znějí barbarské ryky hlasujících,
a v sluch se mi vtírá řezavý tón okovů...
Ó lidskosti! Ó ideje! Vy věčné přeludy!
Viz řady žoldnéřů dle tempa v pochodu!
Rozraz tu zeď, můžeš-li, hlavou svou!
Však nezapomeň, horkokrevný snílku, též,
že Sibíře jsou prostranné dost pro tvá křídla odvážná...