Ovečky bílé na pastvy zase jdou,
je pastýř hlídá bděním ubledlý;
ovečky bílé, já krásu vaši zřel,
však že vás opustím, žel, já nevěděl!
Chci dívat, dlouho se dívat na váš roj
a modré pláně v duši uzavřít...
nemyslit na nic, jen o vás stále snít
a úsměv na rtech, se vzpomínkou tou mřít.