Ve chvílích nejtěžších vždy Věčnost ke mně mluvila...
Života řeka jako by v těch chvílích stlumila
svůj šum, já slyšel hlasy tajemné a viděl jsem
zjev mnohý záhadný, jejž nezrodila tato zem...
To není víra již, to neklamná je skutečnost,
jež v bouřích života mne k Tobě, Bože, tajemnou
tak cestou vede, kde se každá moje zoufalost,
jak vlna mořská o břeh, roztříští o Vůli Tvou.