Sníh zmizel z údolí, jen na horách se svítí
mystickým leskem nekonečných dálek...
Jak lehce dýchá se! Žit zelení zrak brouzdá,
žit zelení, jež v tmavé plochy vryta...
A kolem dlouze hučí černých lesů chlumy,
jak touhou jara v březnových dnech prvních.
A vysoko se klene nebe holubičí,
jež tóny má jarního zvěstování...
A přec jsou teprv vánoce! A zima pravá
nám teprv počíná s metelic smečkou!
Však mysl naše nechce letos zimy znáti,
národa jarem dýše nám zem, nebe...