Ta krutá bolest odloučení,
jež jako stín můj se mnou chodí,
v tom lese taražském tak krutá není
a nových modliteb sloh z ní se rodí.
Ještě se slzy derou v oči
a ukvapeně srdce bije,
však teskná mysl už se k Bohu točí
a modlitba útěchu v srdce lije.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.