Na šedá lada soumrak pad’,
i v duši mou se tiše vkrad’.
Jen jedna hvězda nad hlavou
svůj odlesk vrhá v duši mou.
A v temno jak zrak upírám,
jen jedna cesta bělá se,
po níž se zvolna ubírám,
kde černý hrob otvírá se...
A hvězda září do temna,
že hrůzy žádné necítím,
neb vím, že ve tmě Tajemna
se shledám s drahým synkem svým.