Ó neklaď hlavu svou tak příliš něžně
na moje rámě znavené!
ty nevíš... nevíš... oh, říci nemohu,
co děje se teď v duši mé.
Nad srdci našimi tajemnou píseň zpívá les
a měsíc zelený se v duše dívá nám...
ó netul se tak příliš ke mně!
ty nevíš... nevíš... nerozumím sám...