Dnes stáhnu záclony, až večer okouzlí mne,
a nerozžehnu, div! svou lampu jako jindy,
však v šeru kmitavém, mdlé čelo ve mdlých dlaních,
samoten budu snít o zářící své dívce!
Já o ní budu snít a meditovat o ní,
že v touze napjaté svět celý zapomenu,
a, omámený spiritist, ucítím nenadále,
jak na rty líbá mě a v objetí své vine...