Hle, stromy ještě holé jsou a s touhou čekají,
až přijde máj a obdaří je listím, květem,
až lehké vánky koruny jich jemně zčechrají
a vůni líbeznou roznesou širým světem...
Hle, země ještě holá jest a čeká s touhou jen,
až přijde máj a zelení ji zbarví jasnou,
až vzplane slunce na nebi v opojný, snivý den
a zulíbá ji jako milenku svou krásnou...
A člověk, zmučený též mrazy smutků, bolestí,
o máji čarovném sní v nedočkavé touze,
že stromů zelených list nad hlavou mu šelestí
a slunce choré srdce jeho líbá dlouze...