Tou alejí já večer chodím rád,
když soumrak stíny klade na zelená pole.
Ztich’ města ruch i sešeřených lad
a srpek měsíce plá nebes na údole...
Na hlavu šednoucí mi padá květ
a s dálné stráně odkuds’ jako šalmaj míru
zní flétny hlas v zasněný, širý svět,
jak šalmaj míru zní až k hvězdám, do vesmíru...