To bude soumračný a teskný den
a nebudou pět v hájích slavíci,
až duše moje, nasycena pozemskými strastmi,
se bude v nový svět ubírat, netušený, zářící.
Tak zbožně ruce sepne na svých ňadrech,
jako když modlila se v intimních dnech svých,
s zahořklým úsměvem si na soud lidský vzpomene
a s chvatem, Bože můj, se odebéře do království Tvých...