Teskno je, duše má! Večerní stíny
se pozvolna kladou na tvoje mládí...
Nenašla’s Boha, který by touhu tvou ukojil,
nenašla’s vědu, jež by tvé pochybnosti osvětlila,
nenašla’s Krásu, která by utlumila tvou bolesť.
A života žoldnéři, jak bandité v Abruzzách,
číhají stále, ve dne i v noci, na příhodný okamžik!
Prázdná je lavička v setmělém parku,
kde usednout měli přátelé tvoji,
a prázdné je lože v setmělé komnatě,
kde Milenka rozkoší svíjet se měla...
Teskno je, duše má! Jen z daleka, z daleka
zaznívá v smutek tvůj slavnostní píseň
a velebně vlní se májovým vzduchem:
„Jen Práce vás zachrání, Sklamaní!“...