Tu na tebe zří přísně celé věky...
Hrad říční, na ostrůvku stromy zdobeném,
jenž utvořen tu rameny je řeky,
ční chmurně, střízlivě v svém rouše kamenném.
Zazděná okna k lukám hledí slepě,
že mrtvé Minulosti dech tě ovane,
a přec ten staletý hrad velkolepě
svou zasmušilou krásou tvoji mysl jme...
A náhle přemítáš, kolik tu ctností
v ten půvabný kraj český kolem zářilo
a kolik těžkých vin a ukrutností
se v pyšném tom kdys hnízdě panském zrodilo.
Dnes jen jak výčitka dob dávných, temných
ten starý památník v kraj svobodný již zří,
však přec, když hrad ten v červáncích ční jemných
k nebi, rád člověk o dějinách jeho sní...