Kopule nebe jarního se modrá již
a louky u nás dýší vůni kořennou,
čermáček pěje za chaloupkou omšenou...
a já v cizině sám... ach, jaká v srdci tíž!
Zda v nocech bezesných mé vzdechy neslyšíš,
má drahá, když klid ruší tikot hodin jen?
Zda stesk mých vzpomínek, když rozjasní se den,
z těch dálek nezanese vánek v tvoji tiš?
Ó věř, má drahá ženo, každým dechem svým
já u vás jen, ach, u vás jen já stále dlím
a dokud nepopatřím tváří vaši v tvář,
květ vůně nemá pro mne, slunce nemá zář...