Stráň v červnu plnou kopretin já znám,
z ní dýše duše má, dech poesie vlá.
A nejskvělejší kariéru dám
za možnost prodlení tu, jitra posvátná...
Fábory nevábí, ni hesel řev,
dech pustých demagogů otravuje svět.
Tu štěstí starého zas hledám zjev,
jež vtělilo se v kopretin ten bílý květ...