Já, Bože, skromný vždy jsem byl a spokojen
s tím kouskem světa, jejž jsi za pobyt mi dal
a kam jsem vnesl snahy své, svůj tichý sen
a kde jsem bez nároků, klidně pracoval.
Lán polí, les a v dáli modré hory zřít,
toť věru štěstí, jaké nikdy nepoznal,
kdo nedovedl smysl pro přírodu mít
a kdo své srdce v službu hrubé hmotě dal.
A kolik ještě, Bože, k žití dáš mi dní,
nechť po únavě denní šťasten mohu dlít
vždy v luzné přírodě, až noc se rozetmí,
a sladce usnu, třpytem věčných hvězd jsa zpit...