Slyš, drahá, nad sšeřelým krajem
stlumená hudba zvonů zaznívá...
teď je tu chvíle, kdy se otvírají srdce,
hodina odpuštění, hodina vášnivá.
Nuž, nakloň srdce své a zpovídej mne,
ty květy kolem svědky jsou mé lítosti!
nuž, rozhřeš vinu mou, bych očistěn zas mohl
v tvé stonout náruči a zapomenout svojí hříšnosti...