Na pošetilosti svých mladých let
když vzpomenem dnes v zamyšlení,
tu lítostí se zachvěje náš ret,
že napravit je možno není.
A hlava zmoudřelá již, vychladlá
si znova kreslí plány mládí –
jak jinak teď pout žitím dopadla!
Toť stezka, která nezavádí...
Však srdce i ve vážné chvíli té
se právě vysmát všemu chtělo
a dí: „Co do číše je rozbité,
v níž nikdy víno nešumělo!“...