Jen hrej tu píseň o Neznámých Světech,
můj mladý, slepý příteli!
můj rozburácej bol nad podlou Přítomností
a obroď touhy mdlé jarními nadějemi!
Tvé housle k srdci mému mluví,
jak k plačícímu děcku milující matky hlas,
a já jsem snílek zas, jenž v nové štěstí věří,
v to štěstí tajemné, jež zkvétá za hroby...
Jen hrej tu píseň o Neznámých Světech,
můj mladý, slepý příteli!
a v posled nejvyšší tón Naděje nech zaznít,
by v smutky duše zklamané se zaryl na věky...