Pojď, dítě, na má roztoužená ňadra,
svou na rameni mém tvář spočinouti nech,
já chci tě na klíně při hudbě vánku kolébati,
sem tam, sem tam, a líbat na ústech!
To bude příliš štěstí pro dvě srdce,
že blízké růže oslzejí radostí...
tak budu spit intimní touto hrou, že nepoznám již,
zda z růží vůně to, či ze tvých krás a něžností...