V tvých sadech, samoto, omamně voní květy
a hvězdy nebes září jasněji,
dech smutku sladce vlá nad vysněnými světy
a čistí duši z všedna návějí...
Jen pod tvým nebem moh’ duch Kristův, Buddhův uzrát
a plodem svým oblažit celý svět,
jen vlivem tvým moh’ člověk synem božím se stát,
jen z tvých niv mohl Svobody vzrůst květ!