Zas budou sedmikrásy v svěží trávě svítit
a skřivan v oblacích se vznášeti a zpívat,
přírody krása bude oheň v duších nítit
a lidi učit, na život se správně dívat.
Ta stráň tvá, na niž jsi se denně z okna díval,
již začíná se zelenat jak pozdrav jara
a v parku, jehož o divech jsi často sníval,
už zní zas věčně krásná, ptačí píseň stará.
Tak bude vše zas jako loni, jak před lety,
táž pohádka se vždycky z jara opakuje,
jen ty, miláčku, odešel jsi v jiné světy
a nad tvým hrobem rozkvete jen tmavá thuje...