Ty, jenž jsi neplakal, když viděl’s na marách
za smutných pochodů nést na hřbitov své Mládí,
rci, proč ti skanula ta slza veliká,
když dočet’s ke slovům „Ti dva se měli rádi“.
Však vím, proč zachvěla se mužná duše tvá,
když čet’s tu odvěkou a svatou hymnu lásky,
ty’s chvíli promeškal, kdy možno milovat,
a teď je pozdě juž – hle, na čele tvém vrásky!