Je radost, jít teď do polí a nechat pásti
své oči na vlnách kvetoucích žit,
a až své dlouhé stíny západ počne klásti,
luk posečených vůni ucítit...
Obloha modrá je a čistá, beze hrází,
hor hřbety z dálek mlžných kývají...
a slunce žhavé paprsky na zemi hází,
v nichž kvetoucí se klasy koupají...
Tu zdá se ti, jak s přírodou bys v jedno splýval,
ze země mízu ssál a rost’ a květ’,
vše nově vnímal, nově na všechno se díval,
na celý život svůj, na celý svět...