Již přes pět set let v bezdno Minulosti zapadlo,
ó Mistře Jene, v Kostnici kdy oheň klatý plál,
však nadšení pro památku Tvou dodnes nezchladlo
a žel! i nepřátel Tvých zloba syčí, zuří dál.
A nejvíc bolí, mučí, že i českých lidí hlas
se mísí v divý, huronský a nepřátelský řev,
jímž památka Tvá v srdcích zahlazena má být zas
a jako v dobách úpadku Tvůj čistý zkálen zjev.
Však marná námaha to! Postava Tvá vznešená,
jak plála mravním jasem v temný středověku čas,
svou pravdou dějinnou lží bídných vlákna rozmetá
a českých srdcí tepot v souzvuk lásky spojí zas...