Oh, jak se třese to Město až v základech!
Jed nezdravé Smyslnosti proudí žilami mužů i žen,
ulice plny jsou nahých a hnusných nevěstek:
hovado lidské bez uzardění obnažuje svou hanbu...
Zmateny jsou jazyky těch, kteří se vůdci lidu zvou,
dávno juž, dávno vymizel ze světa ten vzácný kov Poctivosti,
na rozích náměstí a ulic tě čeká Zráda a Násilí,
kamenná srdce soch bezduchých marno je křísit...
Ó dítě, ó dítě mé, pojď, odejdem z tohoto Babylonu!
Na jiný vzduch, kde vylíbáš mi všechnu hořkost z duše!
Podej mi ruku svou a rychle, dnes ještě, odejdem,
ať je to kamkoliv, ale jenom když odejdem!...