Obilí voní... Žita zrají
a pšenice již vymetaly...
Je sladko v pěšinek snít taji!
Klid srdce má, jež boly rvaly.
A v polích mizíš, jako s výší
se skřivan ztrácí mezi žity,
volností čistou prsa dýší,
polního dojme soulad kvítí...
Jak modré oči chrpy svítí
tu mezi pšenicemi, žity,
růžový koukol mile vznítí
tvůj zrak, i vlčích máků kmity.
A jsi tak šťasten v duše hloubi,
že, kdyby přišla smrt teď sama,
snad necítil bys ani zhouby,
jež skončila by žití drama...