Ó naděje, jak sladká a trpká jsi zároveň!
Ty’s jasnou dennicí, jež oznamuje příští den
a hlásá slavnostně budoucí Slunce zář,
však někdy proměníš se ve studený večernice jas...
Ó naděje... Na duše padá hrozná tíž
a se rtů zoufalý nám splývá blábol,
co smavá ty v kouzelném svitu měsíce
milenců štěstí ostříháš a hlupců nadšení...