Ó bude den! já dávno tušil juž,
že rozednit se musí.
To nebyly juž noci, v nichž se nevěří,
že možno dočkati se rána...
naděje slunce příštího
mne spřátelila i s hodinou hrůzy.
Tvé, Pane, slovo útěchy
já cítil zpívat v srdce hlubinách,
a to je sláva Tvá, že’s zahynouti nedal
smutnému děcku v cizích končinách...