To dům je vzdechů, stenů, utrpení,
horečné oči z bledých tváří zírají,
vzduch těžký, zdá se, života tu není:
paprsky ze záhrobí sem jen padají...
A přec se z bolesti tu život rodí,
mužové vědy pramen jeho zkoumají
a ostrým nožíkem ten pramen vodí
k světlu a vzduchu, odkud hymna žití zní...
Ty zlaté ruce, jež Smrt zdolávají!
Těm, jež Smrt provázela v nemocnice zdi,
jimž pohřební zpěv hrála na šalmaji,
ty ruce vrátily zas slunné žití dni...