Chaloupka omšená a kolem louky kvetou...
V chaloupce mladá žena s třemi dětmi je,
samotou trpí srdce její dlouholetou
a žena čeká, trpí, čeká, pracuje...
Již druhé jaro ode dne svobody vzplálo,
však ten, jenž očekáván je, se nevrátil,
a žádná odtud zvěst, kde o život se hrálo...
Pochybnost roste těžká: „Přec by mrtev byl?“
Zas nový jarní den a kolem louky kvetou,
v chaloupce mladá žena s třemi dětmi dlí.
Na prahu stanul muž, vlas bílý, s tváří bledou –
a čtverý výkřik radosti v kraj ranní zní...