Teď, vím, že na polích je sníh
a živé duše není v nich.
Psů vytí nocí zaznívá,
že hrůzu ve mně budívá.
A hory... hory bělavé
zří dolů na mne zvědavě:
„Jaký to červík v luny svit
jde dušičku svou roztesknit?“
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.