Na chvilku ztišeny hrou společenských vln,
zas smutky staré vyvstanou,
radosti drobné vyvanou...
a svět je pro tě chladu, běd a temnot pln.
Myšlenka hrozná srdce náhle rozdírá:
nic už, než hrob jen, nekyne!
Slza se marná vyřine...
Dál Osud kovový zrak na tě upírá...