Na břehu Lužnice já v jarním večeru tich stál,
svit luny chladný na zvlhlá se luka lil
a já jsem na chvilku tu tolik šťasten byl,
že Bůh mi dávnou, vroucí touhu vyplniti dal.
A náhle jako podťat na kolena klesl jsem
a srdce mé Ti, Bože, hymnu zapělo,
v niž všechna muka, která dříve trpělo,
se slila k chvále Tvé, jež naplnila kol vši zem...