Má každý člověk jakous’ vzpomínku
na májový svůj, nejkrásnější sen...
k ní vrací se vždy aspoň na chvilku,
když jeho života se stmívá den...
Též upomínku takovou já mám:
toť v osamělé škole život byl,
kdy za dne ved’ jsem mládež k uměnám
a večer, odvrácen od světa, snil.
Tu na prahu jsem staré školy sed’
a na hory se dálné zadíval...
i bylo mi, jak anděl Míru lét’
by sem a na čelo mě zulíbal...