Znáš tiché Údolí, kde nad stajeným lesů pláčem
vášnivý reflex zapadajícího slunce hrá?
Jsou dálky zamlklé... jen mezi stíny stromů
se někdy vzdušné zjevy dívčí kmitnou...
pak vlažným vzduchem hlas Boha Myšlénkou k srdci promlouvá...
Toť mé je Království! A šťasten jsem, že v těchto končinách
se dosud nikdy půda nezachvěla
pod lůzy písní zvířeckou, již z cizích Území
sem slyším časem zaznívat v stlumených ozvěnách...