Let čtyřicet! Sníh tiše padá...
Zadumán mlčí les i zasněžená lada.
Kam hlédneš, všude jenom sníh a sníh,
vše pohřbeno je v závějích...
Let čtyřicet! I nebe mlčí...
Co bude, nevím. Zdá se mi jen, oči vlčí
chtivě že hledí z bílých závějí
a po mé krvi lačnějí...