Když zraje ovoce, už není máj,
dni palčivější jsou a k práci volají,
však svět je dosud jedna radost, ráj,
ač údy znavené juž leckdy stonají...
Snad potupil tě lid a zneuznal?
Oh, dobou svojí mýliti se nedávej,
věk celý na mysli měj, pracuj dál
a ztratil-li jsi cíl, tož hledej znova jej!
Když zraje ovoce, máj není už,
komu vlas stříbrem prokvétá, již není mlád...
pod stromem Poznání však stojí muž,
jenž pevný postoj dosud má, pracuje rád...