Když slunce zimní v lednový den zaplane,
tu v duši znavené zas touha vyvstane
po jiném životě, po žití dřívějším,
po jiném obzoru, okolí klidnějším...
Jak v lesy daleké paprsky padají,
v mé duši vzpomínky se rychle střídají:
oh, kolineckým lesem v jarním rozpuku
já s ženou, synkem stezkami jdu po kraji –
a voní les, kukačka volá na buku...