Když příroda ti k srdci mluví hlasy svými,
tu věru není potřeba ti druha, přítele,
jenž by tě bavil historkami rozmarnými
a zradou zranil naposled tvé srdce zvroucnělé.
Ta krása kolem sama mluví hlasy všemi,
jež z věčných, nejčistších vždy zdrojů tekou, tryskají,
raněné léčí, skleslé sílí nadějemi
a její slova zázračnou moc v sobě chovají...