S mudrce klidem šel Jsi, Mistře, žitím
a neúnavně pracoval’s a tvořil.
Tvá cesta nevinula se vždy kvítím
a Osud leccos z nadějí Tvých zbořil.
Přes všechny rány, sykot nenávisti,
jež chtěla Tebe navždy umlčeti,
stál’s pevně jako dub, jemuž rvou listí
podzimní vichry, olupují sněti...
Ty’s mudrcem byl v umění i v žití!
Již dávno ztichla bouře nenávisti –
dnes slunce díků nad Tvým hrobem svítí
a lauru nesmrtného chví se listí...