Zas jaro... Duše křídla rozpíná
a se skřivanem vzletět touží,
sníh stírá měkce se svých perutí
a s ním vše, co nás v zimě souží.
Zas cítím růsti konvalinek běl
a dýchám opojnou jich vůni,
zří na mne z travin skromnost fialek
tajemným modrem horských tůní...
Tu náhle tušíš dávnou minulost,
jak láká tě zpět v klamy mládí,
a děti, kterým šediví juž vlas,
si s illusí zas hrají rády...