Do ticha půlnoci bít slyším hodiny:
jak z hloubi lesa, kukačka čas počítá...
Já myslím na tebe jen každé vteřiny,
můj miláčku, má duše pro tě stále lká.
Tak marným život bez tebe se zdá mi teď,
že bez hrůzy a lítosti já čekám den,
až kukačka mi zakuká též naposled
a já snít budu v hrobě s tebou věčný sen...