Do snů mých, z nichž žal dýše jen, a do běd života,
kde divoce to sváří se a vře a klokotá,
dva vrchy denně dívají se s klidem,
dva vrchy: Bělč a Tuhošť.
A když kraj kolem do široka jarem zavoní
a skřivánčí když milá píseň v sluch nám zazvoní,
tu do údolí Úhlavy zří s klidem
dva vrchy: Bělč a Tuhošť.
Tu lidstvo rodí se a stará pokolení mrou,
tu píseň lásky, práce splývá v hymnu úchvatnou
a na vše hledí ty dva vrchy s klidem,
dva vrchy: Bělč a Tuhošť.
A až my také do Neznáma k otcům odejdem,
až bude i náš život zapomenutým už snem,
nad naším zmarem budou státi s klidem
dva vrchy: Bělč a Tuhošť.