Do vsí a městeček, jež u paty se chmurných krčí hor,
v příboji germánském jež zachovaly si vždy rod, řeč svou,
Vy s apoštolů zápalem jste útěchu a pomoc nes’,
a kam jste vkročil, v tvářích vrásčitých svit’ jas a v srdcích ples.
Sta dětských duší zachránil jste našemu tak národu,
sta duší českých posílil a dal jim nový žití cíl
a neumdléval jste, byť mnohdy za vše, co jste lidu dal,
trn zneuznání Vaše srdce zlaté krutě probodal...
A staví-li svým zasloužilým mužům národ pomníky,
Vám není třeba jich, Vy sám jste pomník svůj si postavil:
ty české školy v menšinách Váš nejkrásnější pomník jsou
a věrných srdcí dík je nejmilejší Vaší odměnou...